Květen 2007

XXIII.Vedle jak ta jedle

8. května 2007 v 16:53 | Leny |  ☻ MoJe KnÍžKa:Co začíná štěstím,končí smůlou
XXIII.Vedle jak ta jedle
,,Viky!!'' zařve z plných plic Oli a s radostí mě obejme. ,,Myslela jsem,že se vrátili naši!'' řekne a mačká mě,div nemůžu popadnout dech. ,,Ahoj,stejskalo se mi,'' ujistím ji,ale přece jen trochu vyvedená z míry ,,No co teprve mě…ty si se na mě uplně vykašlala.Nepsalas,nevolala…'' zamračí se na mě. ,,No jo,bylo furt něco…nestíhala sem,ale musím ti toho tolik říct,'' řeknu a po dlouhé chvíli mě konečně pustí ze sevření. ,,No já taky,'' ujistí mě a koukne na dosud nevšímavého a potichu stojícího Pavla. ,,Jo,tak doufám že si na sebe pamatujete,'' upozorní Oli a gestem ukáže na nás dva. ,,Jo,jasný,'' ujistí ji Pavel, ,,obzvlášť na naše poslední shledání se nedá zapomenout.'' Jeho vyzvídavý pohled,co na to asi řeknu,že jsem na něj minule tak vyjela,přehlížím. Spíš se věnuji Olině která je celá vedle za můj návrat a hned mi začne barvitě líčit nejdůležitější události za posledních čtrnáct dní.Nejvíce by mě sice zajímali události týkající se Pavla,proč a jak se tady objevil,chápu ale,že mi je před ním nemůže vylíčit.Dřepneme si tedy do obýváku na gauč a drbeme o všem možném. Tedy drbe spíš Olina,já nemám chuť se tady o všem dělit s Pavlem,který sedí naproti mně na sedačce a neustále civí. Tedy,přistihnu se že na něj civím i já,ale to je jen z toho důvodu abych zjistila,že civí on.Jeho hnědé polodlouhé vlasy mu co chvíli spadnou do obličeje a on si je svou krásnou,opálenou,svalnatou rukou hází dozadu.Potopím se do jeho hnědých očích a on jako by to vycítil a pohlédl do mých.Sakra!Dojde mi to po pár vteřinách a rychle cuknu očima směrem k Olině a na otázku co si o tom myslím odpovím,že je to jednoznačně dobrej nápad.Sice vůbec nevím na co se mě ptala ale je mi to upřímně šumák. ,,Tak jo,tak mu zavolej…'' řekne naléhavě. ,,Cože?Komu mam volat?'' zeptám se překvapeně. ,,No přece Maxovi,říkala si přece že s námi dneska pudete,'' řekne mi na vysvětlitelnou. Teď mi dojde,že jsem v průšvihu. ,,Ehm,promiň…trochu sem se zamyslela.Říkala sem si že bych se za Maxem dneska měla vypravit…už se mi strašně stejská,'' řeknu,abych se z toho nějak vykroutila. ,,No vidíš,tak můžete jít s námi na tu večeři a pak si můžete jít zařádit klidně někam jinam…to už nám je jedno,'' usměje se Olina a pohlédne na Pavla. ,,Ale já fakt nevím co bude v plánu,'' bráním se při představě večeře ve čtyřech. ,,No,tak plán už máte,'' řekne Pavel a ukončí tak náš rozhovor.Když tedy po chvíli zavolám Maxovi a on je při té představě uplně nadšený,už je mi naprosto jasné že se z toho nevysekám…
Jen co tedy dorazím domů,sotva se vysprchuji a obleču do minišatiček a už slyším zvonek.Seběhnu dolů a padnu Maxovi kolem krku.Za ten měsíc,co jsme se neviděli se vůbec nezměnil.Obejme mě a šeptá mi do ucha jak rád mě vidí a přitom mě div neumáčkne.Rozloučím se s rodiči a nasedneme do auta.,kde následuje další přivítání.Když tedy přijedeme před mexickou restauraci,Olina s Pavlem před ní už nedočkavě přešlapují.Když vyskočíme z auta,kluky představíme a můžeme vlézt dovnitř.Když si pozorně prohlédnu Pavla,uznám že mu to dokonale sluší.Jeho vlasy tvoří ten správnej rozcuch,na sobě má hnědou mikinu s kapucí,která mu jde dokonale k očím a má na sobě světle modré džíny,které mu padnou jak ulité.Než nás stačí číšník usadit,nejde si nevšimnout,jak se s Olinou chytnou za ruce a přitom se na sebe usmějí.Nevím proč,ale jde mi to proti srsti.Snad možná proto,že si ho Olina konečně vyhnala z hlavy a jen co odjedu,on se tu zčistajasna objeví a zase jí dokonale oblbne.Kdybych tak mohla bejt s Oli aspoň na pět minut o samotě a všechno to s ní dostat. Když se tedy usadíme,objednáme si jídlo a flašku vína a z hrozivého večera se vyklube docela fajn zábava.Kluci si dokonce padnou dokonale do noty a zatímco mi s Olinou popíjíme flašku vína,oni se baví o fotbale a bůh ví o čem ještě.Na Pavla se ten večer už ani nepodívám a snažím se orientovat na Maxe,který mi vypráví jak se měl v Brně a snaží se ze mě vypáčit jak jsem se já měla v Řecku.Nechci mu vyprávět o Danovi,mám tušení že by se mu to moc nelíbilo,i kdybych do něj horem dolem vtloukala že jsme jen kamarádi,a proto nemám moc co bych mu vyprávěla.Kladu tedy furt otázky na něj a předstírám,že mě zajímá jaké tam měli přednášky a bůh ví co ještě.Když se po chvíli podívám na Olinu,zjistím že dopila flašku vína a jak tuším,tak i druhou,kterou jsme si společně objednali.Nedivím se tedy,když mě zatahá za rukáv že potřebuje jít na záchod a abych šla s ní.Vstanu tedy a jsem na poloviční cestě,když za sebou uslyším žuchnutí.Otočím se a Olina jak dlouhá tak široká leží na zemi a řehtá se na celou restauraci div se za břicho popadá.Přiskočím k ní i spolu s Pavlem a Maxem a společnými silami jí zvedáme ze země.Olina zatím máchá rukama a tvrdí,že se zvedne sama.Jak ale všichni tři tušíme,sama by se nezvedla ani náhodou,když se neudrží ani na nohou.Když jí tedy usadíme zpět do židle,zjistíme že se tak směje a mluví nahlas,že máme pozornost celé restaurace a číšníci se na nás dívají,jako kdybychom jim s talířem mlátili o podlahu.Společně tedy uznáme,že by jsme se měli vzdálit.Zatímco kluci platí účet,já Olině vezmu sáčko z věšáku a ona si zatím cpe ubrousky do kapes a nahlas tvrdí,že má rýmu a doma jim došly kapesníčky.Takže zatímco já s klukama propadneme výbuchu smíchu,ostatní se na nás pohoršeně dívají.Kluci proto vezmou Olinu každý z jedné strany a vyprovází jí ven.,,Hele,tak jí naložíme do auta a já jí hodím domu,protože pochybuju že by tam došla po svejch,'' nabídne se Max,který tady jako jediný má auto, ,,ale nemam místo na zadním sedadle,mamka si tam dala nějaký krámy co chce zejtra odvíst na chatu,tak já se pro tebe pak vrátim a hodím tě domů jo?'' řekne a společně s Pavlem se snaží tancující Olinu nastrkat do auta. ,,Ne,to je dobrý…půjdu po svejch,'' odvětím a dám mu na rozloučenou pusu. ,,Ne,nechci abys šla sama domů,je pozdě,'' stará se.,,To je dobrý,já na ní dohlídnu,'' nabídne se z ničeho nic Pavel a neujdeme očnímu kontaktu.,,Dobrá,super,'' odvětí Max a nasedne do auta.
No,dobrý to tedy není a super to už vůbec ne.Nejradši bych skočila na střechu auta a odjela s nima.Ale ne,pneumatiky zaskřípou a zadek oktávky se ztratí za nejbližším rohem.Zůstaneme oba přešlapovat na místě a já dělám,že mám napilno koukat na čtverečně dlážděný chodník,který se táhne kolem silnice až o několik bloků dál.,,Ehm,'' přeruší Pavel ticho co kolem nás nastalo a když vidí,že se nechystám nic namítat,spustí: ,,ty seš naštvaná?'' vypadne z něj.Ohromeně se na něj podívám a zjistím,že i on mě upřeně sleduje. ,,Cože?'' odvětím, ,,proč bych měla bejt naštvaná?'' zeptám se a ve mně to jen vře. ,,No tak proč se od té doby co si se vrátila tváříš tak divně?'' zeptá se. ,,No a jak víš,že se takhle netvářim furt?'' odseknu pohoršeně. ,,No protože když sem tě uviděl poprvé…'' odmlčí se. ,,Tak co?'' zeptám se. ,,…měli bychom už jít,'' řekne náhle, ,,doprovodím tě.'' ,,Neobtěžuj se,'' odseknu a chystám se odejít. ,,Proč seš taková?'' zeptá se a čapne mě za ruku. ,,Protože...protože,'' zlomí se mi hlas, ,,…nejsem prostě ve svojí kůži,'' řeknu a podívám se mu do očí,ve kterých je vidět určité zklamání.Ale v čem jsem ho zklamala?Co sakra čekal?,,Pojď,'' řekne a vede mě mlčky k domovu.