XVI.Tam někde v ráji 佈

27. března 2007 v 21:35 | Leny |  ☻ MoJe KnÍžKa:Co začíná štěstím,končí smůlou
XVI.Tam někde v ráji佈
Zívnu,div si neroztrhnu pusu. ,,Jez a nedělej blboviny!'' napomene mě mamka. ,,Mami!Já zívám!To jaksi nejde zastavit!'' bráním se. ,,…uááá,'' neovládnu se znovu. ,,Aspoň když už máš tu pusu otevřenou,tak do ní strč ten rohlík a pojď mi pomoct.'' ,,Mami!Mami!Kde mam ten modrý polštářek?Chtěla jsem si ho vzít na cestu!'' stačí naříkat Niky a lítat sem tam,dokud se k mamce dokodrcám. ,,Já nevím!Kde si ho viděla naposledy?'' zeptá se. ,,Naposled jsem ho viděla u sebe v pokoji a tam teď není!'' zoufá si Niky. ,,A nesbalila jsi si ho už do kufru?'' zeptá se mamka. ,,Bože!Asi jo…ach jo,musím si ho zase celý vysypat!'' řekne zdrceně Niky. …,,Uááá!Máš ho v prádelně,'' informuji sestru. ,,Jo?Tak to je super!'' povyskočí Niky a běží si pro něj. ,,Ježiš!'' vyštěkne mamka,až málem upustím talíř,co nesu do kuchyně. ,,Co je?Uáá,'' zajímám se a složím talíř do myčky. ,,Asi jsem si do kufru zabalila i pas!Sakra!'' prokleje mamka a běží do ložnice.
Achjo,pomyslím si a dřepnu si na židli,do čeho jsem se to jen probudila?No vlastně vím,do absolutního chaosu.Co by se taky dalo čekat,když naše rodina odjíždí na dovolenou,že?
,,Nezívej furt a radši si jdi dobalit!'' křikne na mě mamka a nebrání ji v tom ani to,že je o dva pokoje dál. ,,No jo,'' brouknu a sklidím se do pokoje,kde se obléknu do pohodlných tříčtvrťáků a přiléhavého tílka.Lehce se nalíčím a dobalím pár drobností,přibalím radši i náhradní plavky.Za chvíli se z venku ozve zatroubení klaksonu na znamení,že vyrážíme. ,,Tak jo!Jedeme dámy,'' svolává nás k autu taťka a nakládá naše zavazadla, ,,ještě musíme Tima hodit k náhradním páníčkům a můžeme jet.''
,,Tak Oli,měj se dobře,bude se mi stýskat,'' obejmu svou nejlepší kamarádku,když dorazíme k přechodnému bydlišti Tima. ,,Ne,mě se bude stýskat!Nevím co tady bez tebe budu dělat.Hlavně mi piš i všechny detaily a náležitě si to užij!'' popřeje mi, ,,ale moc to nepřeháněj,'' mrkne na mě. ,,Neboj usměji se.'' Mamka tam nechá tetě Ivě Tima,s kterým se také rozloučím a ještě jednou zamávám Olině. Naskládáme se do auta a frčíme čelit novým dobrodružstvím.Snad nás na cestě životem neskolí,snad nás moc nevyděsí…ale snad nás mile překvapí. Mám pozoruhodnou náladu,těším se do Řecka,ale zároveň se mi už stýská po každodenních věcech mého života.Sama sobě se usměji a začnu psát SMS.
Ahoj.Promiň mi za všechno.Za naše poslední setkání,i za setkání,co se od té doby neuskutečnili.Bylo mi to strašně líto,ale nemohla jsem s tím už nic dělat.
Byl to prostě osud.Věříš na něj?Je to legrační,ale já jo.V životě se prostě stávají věci,kterým podlehneme a později jich možná i litujeme…Víš,mluvím o tom večeru,kdy jsme se měli sejít u tebe doma,ale já nemohla…
Doufám,že si to vynahradíme až se vrátím. Měj se hezky a těším se,až spolu vyrazíme na prázdniny;) Viky
Sama dobře vím,že jsem nemluvila jen o našem zrušeném rande,ale o něčem uplně jiném…
Když konečně dojedeme na Ruzyni,máme co dělat,aby se nám všechny naše zavazadla vešli na dva vozíčky co jsme jen taktak uhnali.Mamka ještě samozřejmě plaší,už zjistila,že taťkovi zapomněla zabalit náhradní osušku a i přes tátovo neustálé tvrzení,že jí stejně nebude potřebovat,že ručníků máme až až,už uvažovala že zaběhne někam do obchoďáku ji koupit. Koneckonců ještě že ji taťka zastavil,protože místo hodiny jsme na letišti byli jen půl hodiny před odletem,takže co nevidět nás naháněli do letadla.
Let byl prostě nádherný.Miluju lítání letadlem,kdy je pod vámi sice pár kilometrů propast,ale když na to nemyslíte,tak je to prostě super.Když přistaneme a vystoupíme z letadla,horký vzduch nás praští jako ohromné kladivo.Je to paráda,teplota oproti Praze se zvýšila nejméně o 20°C.Na letišti to sice trvá dlouho,ale nakonec se dopočítáme správného množství kufrů a najdeme správný autobus.Naskládáme se do něho i spolu s dalšími asi patnácti lidmi. Když po pár minutách vyrazíme,řidič si to šine rovnou směr,kde vidím krásně se lesknout modré moře.Niky asi po deseti minutách usne,to nechápu.Tolik nových věcí a zážitků i s obyčejné cesty bych si prostě nemohla nechat ujít. Když řidič zčistajasna zabočí do vedlejší silnice a po pár metrech zabočí ke dvoru hotelu,jsem jako na trní.Vjedeme krásnou palmovitou cestou a před vchodem autobus zastaví.Šťouchnu do Niky a vyběhnu ven.Je to prostě ráj-palmy,krásný hotel,za ním širé moře…
,,Tak,vítám vás v našem hotelu La Calife,nechte poslíčky,aby vám odnesli vaše zavazadla do pokoje a vy se zatím můžete pokochat okolím i vnitřkem hotelu,'' přivítá nás český delegát při výstupu z autobusu. Ani na chvilinku nezaváhám a vběhnu do haly hotelu.Naši se vytáhli,pomyslím si.Hotel je vážně nádherný.Na stěnách se lesknou zrcadla se zlatými rámy,recepce je vyzdobena sochou jakési ženy z nichž tryská voda a za recepcí se tkví obrazy velkých rozměrů s různými podobiznami.Projdu velkými skleněnými dveřmi a spatřím rozlehlou zahradu s mnoha lehátky s deštníky,v jejímž středu leží velký bazén.Mám chuť do něj hned skočit,ale moje oblečení mi to nedovolí.Vrátím se zpět k našim a spolu s poslíčkem vyjedeme výtahem do třetího patra.Tam se dáme chodbou do leva,kde nám poslíček naznačí (musejí stačit nohy a ruce,protože tý jejich drmoljazyčtině nerozumíme ani slovo),že tyto tři pokoje patří nám.U prvního pokoje zakotví rodiče,u druhého ségra a na mě zbude poslední-třetí na konci chodby.Nechám poslíčka odemknout mi dveře pokoje a vklouznu dovnitř.Při vstupu hned vpravo se nacházejí dveře do koupelny a jinak celý zbývající prostor tvoří obývák spolu s ložnicí.Hupsnu do měkké postele jak malý děcko,zabořím se celá do perfektně ustlaného letiště,až mi to udělá radost.Jen ležím a hlavou si nechám proudit nevlídné myšlenky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama