IX. Upřímnost nade vše 碓

10. března 2007 v 11:25 | Lenka Ježková |  ☻ MoJe KnÍžKa:Co začíná štěstím,končí smůlou
IX. Upřímnost nadevše碓
Něco tvrdého a velkého na mě spadne,z vysoké dálky…hýbe se to a začne mi něčím mít obličej.Ne,nechte toho!Snažím se říct,ale ne.Nejde to…
Probudím se a nade mnou se sklání Tim,když zaregistruje,že už jsem vzhůru,rozřádí se ještě víc,začne po mě skákat a pokouší se mi vzít deku a kousnout mě do nohy.
,,Time!'' napomenu ho a zápěstím si utřu olízaný obličej.Dlouho se na něj ale zlobit nevydržím a začnu s ním vyvádět.Po chvíli se kouknu na budíka.
,,Ajééje.Time!Zaspala jsem,'' budík ukazuje 8:15,musela jsem zapomenout ho vycvaknout. ,,Za pět minut mi začíná hodina,na kterou mám zrovna pracně vypracovaný ten referát,'' řeknu mu a snad čekám,že mi nějak pomůže. ,,mohl si mě vzbudit o hoďku dřív,'' ujistím ho.On však jen vesele zamává ocasem.
Jdu se umýt,hodím na sebe džíny a tričko ani se nenamaluji a letím do školy.Autobus mi už dávno ujel,nevím kdy jede další,ale tak čtvrt hodinky to bude.
,,Do prčic!'' prokleji ještě slabím slovem a v tu ránu přede mnou zastaví auto.Znám ho až moc dobře,i majitele.Sklopí se okýnko a zevnitř se ozve Adam.
,,Ahoj,nechceš někam hodit?'' zeptá se.
Začne mi to v hlavě šrotovat.Je to jako pomoc z nebe ale od toho nejméně očekávaného člověka.No,nechci ale potřebuji!Na jednu stránku bych se vyhnula kouli z referátu a na druhou stránku jsem se s ním přece rozešla,odkopla,naštvala…
,,Nedělej drahoty a nasedni,'' ozve se. Už je rozhodnuto,nasednu a pozdravím ho.
,,Ahoj.Můžeš mě odvézt do školy?Moc to spěchá,'' pokusím se o úsměv a spíš to asi vypadá jako škleb.
,,Ty tam ještě chodíš jo?'' zakření se.
,,Shodou okolností jo…Můžeš na to šlápnout?'' poprosím ho.Usměje se a vezme to doslova.Šlápne na plyn,až se málem bouchnu o přední sklo.
,,Ale abych tam dojela živá,jo?'' napovím mu.
,,To si neříkala,'' zakření se, ,,ale ne,já bych tě nenechal umřít…Maximálně bych umřel s tebou,'' zasměje se tím jeho krásným úsměvem.
,,No,to je sice od tebe hezký,ale já se spokojím s tím,že mě odvezeš do školy.''
,,No jo,co nadělám…'' odmlčí se a řekne:,,Jen kdybys nechtěla hodit třeba někam jinam,můžeme zajít třeba k nám,nikdo není doma,'' vyleze z něj.
Zrovna zahlédnu někoho v parku,sedí a kouří na lavičce.Šálí mě oko,pomyslím si a pak odpovím.
,,Adame.Za prví já do školy chodím a to pravidelně,na rozdíl od někoho a za druhý je konec,chápeš to?'' zeptám se.
,,Ale Viky,přece to všechno neukončíme jen kuli mojí matce,to si nezasloužím,'' řekne. ,,No,to je přesně to.Není to jen kuli tvojí matce,ale prostě už nechci chodit s tebou,'' připomenu mu.
,,A proč?'' zeptá se v naději,že mě snad ještě přemluví.
,,Chceš to opravdu vědět?'' zeptám se.
,,No jasně že jo,'' řekne opatrně
,,Protože si myslím,že jseš rozmazlenej,namyšlenej kluk….stačí?''
A je to venku,pomyslím si.Ale co,aspoň dá pokoj.Když si vzpomenu na některé jeho výstupy,když jsme spolu chodili,jen mě to v tom utvrdí.Je to typ člověka,který nehne zadkem i kdyby umíral hlady,myslí si že může mít každou sukni a je strašně arogantní.A ze všeho nejvíc je mámin mazlíček,a to mě štve nejvíc.
,,Tak jestli si o mě myslíš tohle,padej z auta a už mi nelez na oči,'' rozzuří se.
,,Mile ráda,'' ušklíbnu se a vystoupím.
Ještě že jsme mezitím už dojeli skoro ke škole,mám sice pár minut zpoždění,ale když počítám učitelovu pětiminutovou,někdy i desetiminutovou nepřítomnost na začátku hodiny,zase tak jsem se nezpozdila.Ale pozdě jdu.Když vejdu do třídy,všimnu si,že je před tabulí Lucka,která je v abecedě druhá přede mnou.Uf,svůj referát jsem neprošvihla.
,,Slečno Nová,kdepak jste se nám to zdržela?'' zeptá se pí.Papoušková,tzv. Papouch-jinak jí nikdo ze žáků neřekne.
,,Pardon,byla jsem u lékaře,'' zalžu.
Na naší škole není moc bezpečné říkat,že někdo zaspal nebo nestihl autobus.To se radši vymluvím na tohle a mamka mi omluvenku určitě napíše.
,,Dobře,posaďte se.Za chvíli jste na řadě,'' řekne.
Dřepnu si do čtvrté lavice k Olině,která ryje do obalu sešitu nějaké ornamenty.
,,No čau,kde ses to flákala?Papouch je sice naivní,ale já ne.Vím,že si nebyla u doktora,'' směje se mi.
,,Tak trochu jsem zaspala,'' syknu mezi zuby, ,,a ani radši nechtěj vědět,kdo mě odvezl do školy,'' řeknu jí.
,,Kdo?'' zaostří.
,,Adam.A nebylo to zrovna přátelské rozloučení,'' řeknu.
,,Jak to?'' diví se. ,,Myslela jsem,že spolu sice už nechodíte,ale bavíte se spolu,'' řekne a začne znova malovat ornamenty na obal sešitu.
,,No,bavili.Ale přešli jsme na téma ,,My'' a nějak to krachlo.Ptal se mě proč s ním už nechci chodit…no a já mu řekla pravdu,'' vysvětlím jí důvod naší hádky.
,,Co?Jakou pravdu?Opravdovou pravdu?'' vyhrkne na mě a kružítko jí div nevylítne do vzduchu.Kývnu a jí to hned dojde.
,,Jasný,takže jestli si mu řekla,že je to namachrovanej,rozmazlenej šampoňák,tak se asi naštval co?'' vystihne to Oli.
,,No,nějak tak,'' řeknu.
,,Tak slečno Nová!Slyšíte mě?'' slyším,ale až teď mluvit Papoucha.
,,Ehm ehm.Ano,jistě,'' vzpamatuji se.
,,No tak prosím,'' dochází Papouchovi trpělivost.Pochopím,že jsem asi byla vyvolaná k tabuli,takže vstanu,do cupitám k ní a začnu přednášet.
Na obědě sedím spolu s Olinou,Adélkou a Sandrou.Naše partička je dost známá,na poměr školy.Povídáme si a najednou do mě Sandra kopne.
,,Jauu!!Co děláš?'' osopím se na ní.
,,Otoč se,'' poradí mi, ,,myslím že za tebou někdo jde.''
A vážně,jen co se otočím vidím černovlasého Martina.Podle snad všech holek na škole je to ten nejhezčí a prý taky nejúžasnější kluk.Dřív jsem s ním chodila a ostatní holky mi ho záviděli.Asi mi to i dělalo dobře,zato teď bych s takovým frajírkem už nechodila.
,,Ahoj Viky,'' pozdraví mě, ,,můžu s tebou mluvit?''
Kývnu na holky,že se sejdeme venku a jdu s ním.
,,Co potřebuješ?'' ptám se ho po cestě.
,,Ale nic,jen jsem si chtěl jen tak popovídat,'' řekne.
,,Martine!Kdy si za mnou naposled přišel s tím že si chceš jen tak pokecat?'' zeptám se.On však jen mlčí.
,,Co se děje?'' zeptám se ho znovu.Je to divný.Jen mlčí a rozhlíží se.To k němu ani trochu nejde.Dojdeme ven a sedneme si na lavičku.
,,Víš,'' řekne po chvilce mlčení, ,,rozešel jsem se s Tinou,'' vypadne z něj nakonec a já to nevydržím a začnu se smát.
,,Cože?Promiň,ale ty,kterej si chodil už s tolika holkama tě vyřídí jeden rozchod?'' zeptám se.
,,No,víš já jí měl rád…'' oznámí mi ten chudáček, ,,a když jsem se rozešli mi dva,taky sem byl smutnej,taky sem tě měl rád.Snad ještě víc než jí,'' řekne a mě je jasné že došel k tématu o čem chtěl mluvit.
,,Ale dyť jsem to chtěli oba,domluvili jsem se spolu,že to chceme ukončit,'' připomenu mu.
,,To jo,ale stejně.Půl roku je půl roku,'' definuje mi dlouhou dobu našeho chození.
,,Půl roku?'' zakřením se znova, ,,to moc dlouho není,ale chápu že na tebe jo,'' slituji se.
Chvilku mlčíme a pak se znova ozve. ,,Můžu tě obejmout?'' zeptá se.Tak takhle ho neznám,pomyslím si.Je to snad nějaká sázka,nebo hra?Dřív jsem ho měla ráda,když ho člověk pozná víc,tak zjistí že je to docela fajn človíček,ale že by byl až tak citlivej se mi nezdá.
,,Ale jo,'' řeknu a usměji se na něj.On mi úsměv oplatí a obejme mě.Drží mě pevně a já cítím jeho teplo.Je mi kupodivu hezky,vychutnávám si ten okamžik,zažili jsem spolu hodně,to dobrý i to špatný.Je to sice frajírek podobný Adamovi,ale já je asi nějak přitahuji.Když se však podívám směrem k východu jídelny,zpozoruji Tinu.Spatří nás o setinu setiny později než já jí.Z pohledu,který na mě vrhne by člověk snad mohl mít noční můry.
,,Martine?'' odtrhnu se od něj, ,,ty si věděl,že tudy Tina půjde?'' dojdou mi souvislosti.Šlo mu jen o to aby ho tu se mnou Tina viděla a žárlila na něj.
,,Ne.Tak to není!'' řekne a já na něm poznám že mi lže.
,,Jseš nenapravitelnej Martine,'' vyčtu mu,seberu se a odejdu.
Ještě za mnou něco křičí,ale já ho neposlouchám a jdu rovnou domu.Po pár minutách mi na ICQ píšou holky,kam jsem se poděla.Popíšu jim událost,na kterou mi nakonec napíšou,že je to celý on,ale mají radost s Tiny,kterou jsem tím očividně pobouřila.Mě je kupodivu ukradená,ale ještě před necelým rokem jsem s Martinem chodila taky díky tomu,že jsme s Tinou navzájem soutěžily.O to,kdo bude mít lepšího kluka,známky,prostě všechno.Když jsme se však spolu s Martinem rozešli,chvilku byl jak sám nazýval,Fully Free' takže si užíval,s kým chtěl,pak ho ale nabalila právě Tina.Mě to ale spíš připadalo jako kdybych jí nechala obnošený boty,vím,je to drsné srovnání,ale Martin si to zaslouží a Tina taky!
Přestanu dumat nad nebem a Zemí a začnu se připravovat na rande s Maxem.Na sebe si vezmu úzkou minisukni,k tomu modrý pásek a světle modré tílko s výstřihem.Doladím se modrými náušnicemi a přívěskem na krk.Do kabelky hodím pár potřebných věcí jako je peněženka,lesk na rty a mobil a můžu razit.Máme se sejít v kavárně nazvané Le amour,což v překladu znamená láska.No,myslím že to v tomhle případě není moc výstižné,ale proč ne.Když tam dorazím,Max už je na místě.Když mě zbystří,usměje se a jde mi naproti.Přivítáme se a jdeme se usadit,každý si dáme kafe a k tomu větrník.Celou dobu si povídáme o všem možném a řeč se nezastaví.Když uběhnou dvě hodiny,jdeme se ještě projít do parku.Je hezká jasná noc,skoro úplněk.
,,Jo a hele,když říkáš jak rád mě vidíš,proč si mi nenapsal nebo nezavolal ty měsíce co si měl moje číslo?'' zeptám se ho.
,,Protože sem se bál,že se mnou nebudeš nikam chtít jít,'' řekne a přitom se tak krásně,mile usměje, ,,jseš tak krásná,pro mě nedosažitelná…jak z jiného světa...''
Už se stmívá,naše tváře osvětlují jen lampy,lidí tady moc není.Jsem tu hlavně já a on.
,,Toho se bát nemusíš,'' řeknu mu a vzájemně se dotkneme špičkami prstů.Koukáme si vzájemně do očí a hypnotizujeme se navzájem.Pak se jemně dotkne ukazováčkem mých rtů,jemně ho na něj líbnu a on už na nic nečeká a pomalounku mě políbí.Spíš váhavě,čeká jak zareaguji,když vidí,že proti tomu nic nemám,ponoří se do mých rtů hlouběji.Líbá mě jemně ale vášnivě.Chvíle okamžiku je nádherná,pohlcující a romantická.
,,Je mi s tebou nádherně,'' řekne ochablým hlasem.
,,Mě taky Maxi,'' řeknu upřímně.Vezme mě za ruku a vede pryč.Když asi po hodině dojdeme k našemu domu,ještě chvíli se loučíme.
,,Kdy tě zase budu moct vidět?'' zeptá se a přitom svírá mojí ruku ve svojí.
,,Kdy budeš chtít,hlavně když budeš v pyžamu,'' zasměji se.
,,Neutahuj si už ze mě,'' stěžuje si.
,,No tak promiň.I když já na náš seznamovací noční večírek asi v životě nezapomenu,'' řeknu s úsměvem.
,,Já zase nikdy nezapomenu na každou minutu strávenou s tebou,'' ujistí mě a znova políbí.
,,Ale já mám tenhle týden praxi,takže budu mít tak do šesti a pak chodím pomáhat tátovy do pizzerky,'' řekne smutně.
,,Cože?Takže to znamená že se celý týden neuvidíme?'' zeptám se ho šokovaně.Ještě jsem s žádným klukem nechodila,že by jsme se setkávali jen o víkendech.
,,Ale zase ten další týden mám školu,takže tak do dvou.To ti vynahradím,'' řekne a líbne mě na špičku nosu, ,,ale smůla je,že se nám to takhle po týdnu střídá,''
,,No jo,ale já to bez tebe tak dlouho nevydržím,'' postěžuji si.
,,No jo,ale aspoň se na sebe můžeme těšit.'' řekne tu pro něho kladnou stránku, ,,a já se těším už na pátek,to se u táty vytratím'' řekne a usmívá se při tom.
,,No to já se taky těším na pátek,ale že by to bylo UŽ na pátek,když je úterý se mi nezdá,'' řeknu zklamaně.
,,Ale ty by si taky všechno chtěla mít hned co?'' zeptá se.
,,Jo a co je na tom špatného?'' zvednu obočí.
,,Ale nic,'' usměje se.
,,Hlavně jestli tě to neodradí,'' řekne po chvilce.
,,Co by mě od čeho mělo odradit?'' zeptám se ho.
,,No chodit se mnou,když každých 14 dní nebudu mít týden čas,'' řekne smutně.
,,Ale prosim tě,'' usměji se, ,,to si teda piš že ne,'' řeknu a pro upřesnění mu ještě věnuji dlouhý polibek.Nevím jak ho to napadlo,nechat kluka,který se mi moc líbí a imponuje mi,kuli tomu že bude mít týden praxi?Ani náhodou.
,,Ale za chvíli jsou tu prázdniny,to budeme mít na sebe času dost,'' ujistím ho.
Po chvíli,když se už konečně rozloučíme,se zajdu osprchovat a dát si do kuchyně něco k snědku.
,,Ahoj,ty už jsi doma?'' zeptá se mamka,která sepisuje seznam na nákup.
,,Jo,před chvilkou jsem přišla,'' řeknu jí.
,,Celá záříš!Stalo se něco?'' zeptá se.
,,No,vlastně jo,'' zašvitořím, ,,už žádnej Adam,ale Max!'' zakřením se.
,,Ty máš nového kluka?'' zeptá se,snad aby se ujistila.
,,No jo,už to tak vypadá,'' řeknu s úsměvem.
,,No,ale jestli tě bude chtít pozvat k sobě na večeři,tak to prosím tě odmítni i když jsme společně s tatínkem do tebe od narození cpali základy slušného chování,v tomhle můžeš udělat výjimku,'' ujistí mě.
,,Mami!!'' okřiknu jí…,,neboj,'' řeknu po chvilce a obě se začneme smát.
,,Copak?Utekl mi nějaký vtip?'' přiřítí se do kuchyně taťka.
,,Ne,ale jedna zásadní informace,'' mrknu na taťku.
,,A jaká?'' zajímá se.
,,Vikuš má nového přítele,'' prozradí mu mamka.
,,Jejda,'' řekne.
,,Hlavně k němu nechoď na večeři,víš že to není tvoje kladná stránka,TY a nervy,to nejde dohromady...'' řekne a my se s mamkou začneme tak smát,že nám přibude nejmíň 10 let života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama