IV.Příjemné překvapení 皶

2. března 2007 v 18:35 | Lenka Ježková |  ☻ MoJe KnÍžKa:Co začíná štěstím,končí smůlou
IV.Příjemné překvapení 皶
Když do razíme na místo M,v hodinu H a sekundu S,zábava může začít.Ani se nerozmýšlíme a jdeme rovnou na taneční parket,kde se to pomalu ale jistě začíná rozjíždět a my k tomu dosti přispějeme.Najednou se za Olinou objeví známá tvář,podívá se na mě a naznačí mi,abych Olině nedávala najevo,že za ní je.
Přitiskne jí svoje dlaně na oči (trapné,pomyslím si) ,ta vypískne a překvapivě hned uhodne kdo je ten neznámí.Otočí se a on jí hned vlepí pořádnou facku…ba ne,to byl vtip-pusu.Nehodlám se na ty dva dál dívat a jdu si pro nějaký pití na bar.Byl to Pavel…samozřejmě.
Moc toho nenasedím,protože každou chvilku jsem s někým na tanečním parketě.Asi po hodině se konečně odvážím kouknout na ty dva,co jen vzdáleně vím jakým jsou směrem.Sedí tam spolu a asi se vesele baví,Oli mu právě něco šeptá do ucha.Pavel zaregistruje můj pohled…
,,Ahoj!No, tebe jsem tady nečekal, neviděl jsem tě tady od té doby, kdy ses zmocnila mého trička,'' řekne povědomý hlas.
Podívám se na svého nového společníka a poznám, že je to ten blonďáček z minule.
,,Jé,ahoj…jak že se jmenuješ?Promiň, nějak jsem zapomněla,'' zakřením se omluvně.
,,No, vidím že jsi nezapomněla jen mé jméno, ale taky moje číslo.Jen tak mimochodem, jmenuji se Adam.''
,,Tak promiň, ale ty ses taky nemusel tak rychle vypařit,'' namítnu.
,,Bylo to důležitý, musel jsem jít hlídat mojí sestřenici, volala mi totiž mamka…nechceš si jít zatancovat?Aby jsem si to vynahradily.
,,Jasně,chci!'' vezme mě za ruku a vede na parket, to si to naplánoval chlapec, zrovna totiž docela po dlouhé době pustily ploužák. Na písničku Breakaway od Kelly Clarkson se tancuje hezky.
Položí mi ruce na bok a přitiskne mě k sobě.Voní kolínskou a má do hladka oholenou tvář.
,,A proč si mi teda nezavolala?Dostala jsi můj vzkaz, nebo snad ne?'' optá se a vypadá, jako kdyby se už chystal jít zmlátit barmana, kdyby mi náhodou jeho vzkaz nevyřídil.
,,Ale jo,'' odpovím.Zvedne obočí a chce něco namítnout ale já ho předhoním.
,,Ale nějak jsem ten papírek s tvým číslem po cestě ztratila,'' zalžu.
,,To nevadí, hlavně že nás osud zase svedl dohromady,'' pronese a u toho se na mě hezky usměje. Já mu úsměv oplatím. Chvilku tancujeme beze slov. Když skončí písnička, nepustí mě ani o píď.
Čeká na další a při jeho štěstí je to další ploužáček.
,,A co? Co jsi vůbec udělala s mým tričkem?'' zeptá se roztomile.
,,Nechala jsem si ho na památku,'' odpovím s úsměvem.
,,No, ale to by jsi mi měla teda nějak nahradit, bylo to moje oblíbené tričko.''
,,Já ti snad nestačím?'' zeptám se a napjatě čekám na jeho reakci.
,,Ale jo,dostatečně…'' podívám se na Olinu a na Pavla, také spolu tancují. Pavel mi věnuje další pohled, nevím zda je to náhoda, nebo mě pozoroval celou dobu! Přelétnu pohledem z něho na Adama a ten se ke mně v tu chvíli pomalu nakloní a začne mě líbat. Pomalu a něžně, vychutnáváme si náš první (snad ne i poslední) polibek a ani nevím, jak dlouho tam stojíme.
Když mě pustí, doprovodí mě zpět k baru.Sedneme si a objedná nám oběma 2deci červeného.Dobře se mi s ním povídá,ale jak říkala mamka-nemám to přehánět,ráno přeci jen vstávám do školy.
Omluvím se mu,že už budu muset jít a on se ochotně nabídne,že mě doprovodí.
,,Ne,to nemusíš.Půjdu s kámoškou,jen pro ní skočím a půjdu.''
,,Dobře…a máš zítra čas?Že bych ti zavolal a mohly by jsem někam jít,'' nabídne se.
Je tak hezkej,pomyslím si,řada holek na něj koketně a na mě závistivě hodí pohledem.
,,Jasně,ozvy se,'' řeknu.
Na rozloučenou mě dokonce ještě jednou políbí.Cítím se jak motýlek,který lítá z kytičky na kytičku,dokud však nedolítnu k Olině.Dřív zahlédnu Pavla a on mě,a než tam stačím dojít,začne jí vášnivě líbat.
,,Ehm,ehm…'' upozorním na sebe.
,,Jé,ahoj Viky…jé,no,zapomněla jsem vás vlastně představit.Tohle je Viky a tohle je Pavel,'' usměje se ze mě na něj a zase obráceně.
,,My se známe,'' namítnu.
,,Ale ne,neznáme.Těší mě,'' řekne ten blb a natáhne ke mně ruku.
Ccc..co to ze sebe dělá?Dyť jsem spolu už mluvily,furt se na mě díval a teď dělá jako kdyby si mě nikdy dřív snad ani nevšiml…Dávám si záležet,aby moje podání ruky bylo co nejpomalejší a ne zrovna s přívětivým úsměvem.
,,Oli, půjdeš už?Ráno musíme brzy vstávat…'' namítnu a čekám na odpověď.
,,No, jasně,'' vzpamatuje se Olina a už se zvedá z křesla.Pavel jí však znova položí na sedačku a znova zdlouhavě políbí. Když se ty dvě pijavice od sebe odcucnou, Oli se konečně vyhrabe na nohy.
,,Doprovodím tě,'' nabídne se Pavel.
,,Ale to nemusíš, půjdeme tady společně s Viky,'' řekne Oli a mě se uleví, že nebude chtít jít s Pavlem.
,,Ale ne, nenechám vás přece jít samotný,'' namítne ten dobrák.V duchu se ušklíbnu.
,,Nemusíš se namáhat, Adam nás vyprovází,'' vyhrknu ze sebe, ani nevím od kaď ani kde se ta myšlenka v podobě lži ve mně vzala.
,,Tak super, půjdeme všichni čtyři,'' řekne Olina.
,,OK, jen se jdu podívat kde se zdržel, sejdeme se u východu,'' a už mizím v davu lidí, kteří se vlní na parketě. Než vyhledám Adama, chvilku mi to trvá. Když mě však uvidí, rozzáří se mu oči a vesele namítne:
,,Já věděl, že to beze mě nevydržíš!''
Když k němu doběhnu,vesele nadhodím.
,,Jo,měl si pravdu….Hele,tu kamarádku, jak jsem ti říkala vyprovází i její přítel, tak mě napadlo jestli by si mě nechtěl teda taky doprovodit,'' vypotácím ze sebe.
,,Ale jo, jasně,'' usměje se a bez okolků mě chytne za ruku a vyprovází ven.Tam naší dvoječku nachytáme při intimní chvilce.Dělám, jako že jsem si toho ani nevšimla a ani mě nenapadne sundat Adamovu ruku z mého boku, kam si jí právě teď položil. Cesta je daleká, protože jsem se rozhodli jít pěšky, ale o zábavu nouze není. Všichni čtyři si společně povídáme a téma nám nevyprší, ani když už jsme před Olininým domem. Tam se dvojka zase k sobě přicucne a když se konečně od sebe oddálí jim křiknu ,Ahoj' na rozloučení a chci odejít, když Pavel řekne:
,,Počkejte na mě, půjdu rovnou s vámi, je to kousek ne?''
,,Jo, to teda je,'' řeknu s úšklebkem. Adam mě znova chytne kolem boku a já se mu dokonce opřu hlavou o rameno. Cítím únavu, už bude jedna hodina ráno a při pomyšlení na ranní vstávání jsem ještě unavenější.
,,A co? Jak vy dva spolu vůbec dlouho chodíte?'' zeptá se nás Pavel a my dva se s Adamem na sebe podíváme a oba se usmějeme.
,,Ode dneška,'' řeknu.
Adam kývne a k mému potěšení ještě dodá:
,,Ale připadá mi,jako kdybych Viky znal už několik let.''
,,Hm,to je hezký,'' odpoví Pavel a nejde nepostřehnout ironii, kterou zdůraznil na konci věty.
,,Hm. Ale vy na tom s Olinou nejste o nic lépe ne? Znáte se kolik?Jeden den?,'' odfrknu si také.
,,Ne, dva dny,'' upřesní a pak Adam změní téma na ,,skvělej'' bourák,který kolem nás právě teď profrčel.
Moc času nezbývá a ocitneme se před naším domem.
,,Tak ahoj, měj se hezky. Zítra ti zavolám,'' řekne Adam a chce mě letmo políbit ale já polibek prodlužuji co nejvíce. Vychutnávám si ho, ale přece jen se cítím jak pod mikroskopem.
,,Já už půjdu, abych vás NÁHODOU nerušil,'' řekne opět s ironií v hlase Pavel.
,,Ale ne, tím si vůbec nedělej starost,'' ujistím ho.
,,…Ano, zavolej mi, budu se těšit,'' usměji se na Adama.
,,Ahoj,'' brouknu oběma. Pavel přiškrceně odpoví a Adam mě ještě nenasytně políbí. Už se tomu jen zasměji a vyvlíknu se mu ze sevření.
Ráno mě probudí nesoucitné zazvonění budíku. Líně ho zacvaknu a ještě líněji vstanu. Jestli jsem líně vstala, tak nevím jak popsat, že jdu do koupelny.Dám si sprchu a vyčistím si zuby. Na sebe si vezmu pohodlný džíny a červené tričko, popadnu baťoh, ještě si sebou vezmu peníze na svačinu, kterou si nestíhám udělat a už si to šinu směrem ke škole, kde máme s holkama sraz.
Pozdravím se s Adélkou-suprovou blonďatou holkou, která je pro každou srandu a černo-červenovlasou rebelkou Sandrou. Už vidíme dobíhat i Olinu, napůl rozcuchanou a nenalíčenou. Holky se s ní vesele vítají, ještě jí totiž neviděli od té doby, co se vrátila z Paříže.Měli jsme totiž prázdniny,které utekly jak voda.
,,No tobě ten měsíc teda prospěl,'' řehtají se holky.
,,Ha ha,'' zazubí se.
,,Já jsem zaspala, nějak mi blbne budík,'' mrkne na mě.
Naše čtyřka tvoří partičku, která nesmí nikde a při ničem chybět. Ale přeci se já víc bavím s Oli, s kterou i sedíme v lavici a Adélka spolu se Sandrou. Cestou do třídy probereme nejnovější drby a fámy. Máme co dělat abychom na hodinu dějepisu, na níž máme hrozného tyrana nasadily vážnou tvář. Po šesti hodinách mučení nás konečně propustí a nám se vrátí skvělá nálada. Zajdeme s holkama dát si něco na zub do KFC a pak si to mastím domů.
Jen co otevřu dveře, hned poznám že se vrátila ségruš ze soustřeďka. Vítá mě totiž náš hafánek Tim, kterého tam totiž měla s sebou. Bylo to soustřeďko tancování, atletiky, plavání a cvičení psů. V tom posledním se ségra moc nevyzná, ale měli tam speciální lidi, kteří je učily jak vychovávat psy a všechno kolem, tak jsem zvědavá jak se moje sestřička poučila.
Kuvasz-plemeno, kterým je i Tim, je velmi vzácné. Je to sněhově bílí pes a mám ho moc ráda! On mě asi taky, to poznám tím, že mě svalí na zem (což od něj sice nebylo moc hezký) a začne olizovat.
Blbnu s ním hezkou chvilku, dokud se v chodbě nezjeví i Nikol.
,,Jé, ahoj Niky. Jak bylo?'' zeptám se a přitom se snažím zvednout ze země, což se Timovy asi moc nelíbí, protože na mě znovu skočí a snaží se mi olíznout nos.
,,No, bylo to fajn,'' řekne prostě.
,,Jo? A co kluci, našla sis tam nějakého?'' zeptám se a začnu se smát, protože mi Tim začne čumákem strkat do břicha.
Takhle to dělá často, prostě mě lochtá a jemu to jde. Niky si to vyloží po svém.
,,Jo, našla…to se divíš, co?'' vyštěkne, div se Tim nerozštěká spolu s ní.
,,Ale ne, tak jsem to nemyslela. Dyť musíš být u kluků oblíbená. Jseš hezká a chytrá a hodná,'' polichotím ségrušce na upevnění našeho vztahu.
Tu to potěší, zatáhne mě do pokoje a líčí mi snad všechny věci co se jí na soustřeďku staly. Je o dva roky mladší a už docela zírám, že to není ta malá holčička, jak se mi furt zdála. Po hodině, když už nám začíná kručet v žaludku, nás mamka zavolá k pozdějšímu obědu, nebo brzké večeři, jak se to vezme.
,,Skvěle načasovaný, mamko.''
Niky mi totiž dovyprávěla snad vše, co mohla a táta se právě vracel z práce.
,,Ahoj rodinko!'' křikne.
,,Tady to ale voní, copak to tu máme?'' líbne mamku a přivítá se se mnou a s Niky.Při objevení řízečků a bramborového salátu se mu rozsvítí oči a pádí si umýt ruce.
Po jídle si jdu lehnout do postele spolu s knížkou, do které jsem teď maximálně začtená. Po pár minutách se mi však rozezvoní mobil.
,,Prosím?'' zašvitořím.
,,Ahoj,tady Adam. Copak děláš? Moc se mi po tobě stýská,'' řekne.
,,Ahoj, mě se včerejší večer taky moc líbil,'' ujistím ho.
Povídáme si dobrou půl hodinu a když už nás to telefonování omrzí, zeptá se:
,,Nechtěla by si jít dneska večer se mnou do kina? Od deseti hodin se v Letním kině promítají Piráty z Karibiku 2.''
Nabídka je lákavá a při pomyšlení na třetí putování kapitána Jacka Sparrowa se už ani nerozmýšlím a jednoznačně souhlasím…
V půl sedmé se začnu připravovat. Vlasy projedu žehličkou na vlasy a přestříkám je lakem. Nanesu si světle zelené stíny,řasenku a trochu pudru.Na sebe si vezmu světle zelené tílko a džínovou sukni.Vyzdobím se zelenými a modrými doplňky (řídím se rčením zelená a modrá,pro blázny dobrá) a v tom se rozezvučí zvonek.
,,To je pro mě!'' zakřičím na celý barák,aby se nikdo nemusel namáhat chodit dívat zda to není právě pro něho.Pusu ještě přetřu bezbarvým leskem,vezmu kabelku a rozloučím se s našimi,kteří něco sledují v televizi.Vyjdu ven,kde už čeká Adam.Za mnou vyběhne i Tim.
,,Ahoj…jé,ty máš hezkého psa,'' usměje se na mě.
,,Jak se jmenuješ hafane?'' zeptá se.
,,Ahoj.Dík a ty máš zase hezký auto,'' namítnu.
,,Jo,to jsem dostal k osmnáctinám od našich,'' pochlubí se.
,,No,tak to vaši asi musí být pracháči,co? '' zajímám se.
,,Tak normálně,'' odpoví ,,špatně si nežijeme.''
,,No to je vidět…když k osmnáctinám dostaneš takový fáro.Nebo sis pro něj dovydělal?''
,,To,jako myslíš makat od rána do večera kuli tomu,abych mohl mít tohle auto?Tak to mě ani nenapadne,'' odfrkne si.
,,Ale jseš roztomilá,'' líbne mě na tvář.
Tim na nás začne skákat,nemá rád cizí lidi co mě oblizujou….to smí dělat přece jen on.
,,Ještě si mi neřekla jak se jmenuje tvůj pes,'' namítne.
,,Ale dyť ses mě neptal,'' odpovím.
,,Ale jo,ptal.''
,,Ne,neptal.''
,,Ptal.''
,,Ne,neptal,'' nenechám se.
,,Ptal ses jeho,ne mě,'' vyjasním mu situaci.
Když mu to dojde,skočí po mně a začne mě lechtat.Tim si asi myslí,že mi ubližuje,tak na něj začne vrčet a tahat ho za nohavici,až nevím čemu se smát dřív.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 best shoes best shoes | 3. března 2007 v 11:56 | Reagovat

jsem zvědavá, jak to bude pokračovat:) celkem pěkný:)) ještě uvidíme:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama