III.Špatně načasovaná nepřítomnost 皺

17. února 2007 v 20:06 | Lenka Ježková |  ☻ MoJe KnÍžKa:Co začíná štěstím,končí smůlou
III.Špatně načasovaná nepřítomnost皺
,,Viky!Viky!Stávej…je ti dobře?'' křičí na mě přes reproduktory Olina.Otevřu oči.Ne,žádné reproduktory nevidím. ,,Jseš v pořádku?Dyť celá hoříš!''…,,Ne,v pohodě,jen mě trochu bolí hlava,'' odpovím,i když mi připadá,že se mi snad rozletí na milion kousků.
,,Viky,už musím jít,ale jestli ti je zle,tak tu klidně s tebou zůstanu,'' nabídne se ochotně.
,,Ale ne,nemusíš.Měla bys už jít domů,řekni jen že byl blbý spoj z Prahy a že ses trochu zdržela,ale už to neprotahuj.''
,,OK…Tak pá a večer mi zavolej,'' rozloučí se a už si to i s kufrem štráduje dolů ze schodů.Je mi vážně blbě.Skočím si pro teploměr (teda ,,skočím'' je dost silné slovo,spíš se pro něj doplazím) a jeho rtuť sahá až k 38,5°C…
,,Viky!'' slyším známí hlas.
Otevřu jedno oko,pak druhé a nade mnou se sklání mamka.Dneska to všem asi dělá dobře mě budit.
,,Copak ti je?'' stará se.
,,Ale nic,jen jsem asi trochu nastydla,až jsem z toho dostala teplotu,'' zkrátím mamce průběh mé nemoci.
,,A kde si prosím tě nastydla,když je venku tak hezky?''
,,Ále,nechala jsem si přes noc otevřené okno a znáš mě-deka dole a já mrzla,'' zalhala jsem.
,,No jo,právě že znám,'' nazvedne mamka obočí.
,,Tak si vezmi paralen a pořádně se vylež.Přinesu ti čaj.''
Vzbudím se…je už tma,musela jsem usnout dřív,než se mamka vrátila.Prolezu kuchyň i zbytek baráku,všude je zhasnuto.Rodiče už spí.Vrátím se zpátky do pokoje a pustím si televizi.Přepínám programy jeden po druhém.Nemůžu dlouho usnout…
Promarodím další čtyři dny.Ve čtvrtek odpoledne,když mi jako každý den volá Oli,mi připomene:,Hele,a jak to bude zítra?Sandra má ty narozeniny.Oslava bude ve FReeDOMU přesně v šest máme přijít,'' oznámí mi Olina.
,,No,tak to teda nevím,mě se to nějak nelepší,takže asi budeš muset jít sama,'' řeknu jí zklamaně.
,,Víš co?Já se u tebe za pár minut stavím a probereme to,ok?'' navrhne Oli a já souhlasím…
Když přijde,hned se mi zlepší nálada,nechápu jak sem to bez ní ten měsíc mohla vydržet.Bavíme se o všem,co jsme si nestihly říct při našem nočním putování.Od té doby jsme se totiž nesetkaly.Mě bylo celý týden špatně a Oli za mnou nemohla přijít,protože musela s rodiči na chatu,kterou vlastní obě naše rodiny na půl.Odtamtud se totiž známe od malička.Když probereme vše podstatné i nepodstatné,vrátíme se k tématu:Zítřejší večer.Když připustí,že já moci jít nebudu,sama se ochotně nabídne.
,,A nemam teda zítra večer přijít?Že by jsme si pustily nějaký film a objednaly pizzu.Aby ti nebylo líto,že jsi tu sama.''
,,Ne,to je dobrý,jen běž a skvěle se bav.Já se tu vyležím a něco si aspoň přečtu do školy,když v pondělí píšeme ten test…''
Druhý den mi Oli ještě 2x volá a dělá si o mě starost.Není mi sice nejlíp,to netvrdím,ale začíná se to lepšit.Celý den jen tak přemýšlím a ukousávám se nudou…
Ráno se Olině ani nepokouším volat.Určitě ještě spí a až se vzbudí,tak mi zavolá.
,,Crrr,'' slyším zvonit telefon,no vida…teprve půl osmí ráno a ona už je vzhůru?
,,Ahoj!'' zakřičím nedočkavě do telefonu.
,,Ahoj Viktorko,je u tebe Olinka?'' v telefonu poznám hlas Olininy mámy,které od malička říkám teto Ivo.
,,Ehm…jo…,'' nechce se mi tetě Ivě lhát,ale tuším že je to nutné.
,,No to jsem si oddychla.Olinka mi totiž ještě než odcházela říkala,že jsi snad nemocná a proto že nemůžeš jít,tak mi přišlo divný,že by u tebe spala.Ani večer vůbec nedala vědět,tak jsem se začala bát,'' vychrlila do telefonu.
,,Nedělej si o ní starosti.Večer se mi totiž udělalo dobře,tak jsem s nimi nakonec šla.Ona je teď zrovna ve sprše,ale můžu jí něco vyřídit,'' navrhnu a lžu tak,až se mi z toho dělá špatně od žaludku.
,,Ne,to je dobrý,jen jí řekni ať je doma do oběda a můžeš přijít taky,jestli chceš.Dělám váš oblíbený obalovaný sýr s hranolkama,'' je na mě tak hodná,že na chvíli zaváhám,jestli jí nemam říct pravdu,to zaženu a pokračuji dál.Když lež,tak už pořádná,ne?
,,Ano,vyřídím.A moc ráda bych přišla,ale není mi už zase moc dobře,včera jsem chodit asi neměla…ale jestli se to zlepší,tak určitě přijdu…Ahoj a hezké dopoledne.''
,,Ahoj Viktorko a pozdravuj maminku s tatínkem,'' sotvaže třísknu se sluchátkem,hned ho zase zvednu a volám Olině na mobil.Nechávám to zvonit snad dvě minuty,když mi to konečně zvedne a rozespale něco zakňučí.
,,Ahoj,kde proboha jsi?'' vyštěknu do sluchátka.
,,Mami?'' zeptá se hloupě.
,,Ne,to jsem já,Viky,'' upřesním svou identitu.
,,Tvoje mamka mi teď volala a musela jsem jí zalhat že spíš u mě…Kde se proboha flákáš?'' chvilku se neozývá nic a pak řekne:
,,No víš,já jsem u Pavla,'' řekne poněkud zvláštně.
,,Co?U jakého Pavla?'' optám se rychle.
,,No,teď ti nemůžu nic vysvětlovat…Co teda říkala mamka?''
,,No,prý máš být doma do oběda''
,,Dobře,stavím se u tebe jo?Za chvíli jsem tam…A dík že si mě podržela.''
Zní nějak divně,pomyslím si.
,,A není ti něco?'' optám se jí.
,,Všechno ti řeknu až přijdu.Ahoj,'' řekne a zavěsí.Tak to je hodně divný,je u nějakého kluka.Vždycky se o všem a zejména všech klucích se mnou poradí,nejdřív ho okomentujeme,pak řekneme jeho klady a zápory a nakonec ho buď schválíme nebo nekompromisně odsoudíme.No,přestanu nad tím dumat a jdu si sednout k počítači,kde si přečtu nové E-maily.Pár jich tu je,než si je všechny přečtu,rozezní se mi mobil ve zvuku esemesky.Kouknu se a zjistím,že mi píše Olina,že je už tady.No,asi nechtěla aby naši věděli,že přišla až teď ráno.Skáknu jí dolu otevřít.Vypadá vyjukaně a hned běží nahoru ke mně do pokoje.
,,Tak co?Povídej.Jak včera bylo a kde si byla přes noc?'' vychrlím všechny otázky,co mi prolítli hlavou.
,,No dobře,ale dáš mi něco nejdřív napít?Mam po včerejšku strašně sucho v puse,'' naliji jí skleničku minerálky,počkám až jí do sebe hodí a už do ní nedočkavě šťouchám,aby vyklopila všechno co ví i to co neví.
,,No,včera sem si teda dala s holkama sraz na zastávce a potom jsme šli do FReeDOMU.Přišli jsme tam a sedli jsme si ke stolu.Pak mi holky říkaly,že támhleten kluk po mě furt pokukuje.Otočila jsem se a hádej kdo to byl!'' položila mi záludnou otázku a snad doufala,že jí na ní odpovím.
,,No to teda netuším,kdo?''
,,No ten kluk,co tam minule dělal DJ!...A když jsem šla na bar,šel za mnou a pozval mě na Fresko,jen tak.A pak jsme se spolu začali bavit.Ptal se i na tebe.Kde jsi a tak.Je fajn….''
,,Fajn?Ty jen řekneš že je fajn?A kde si teda byla celou noc?'' zeptám se jí.
,,No,on mi pak nabídl,že mě odveze,má totiž uplně nabonbenou motorku,tak sem souhlasila,no a nakonec mě odvezl k sobě domů…''
Koukám na ní jak na blázna.
,,Co?Ty jsi jela k němu domů?Dyť ho vůbec neznáš,mohlo se ti něco stát.A ty ses s nim…''
,,Ne!!'' vybafne na mě Olina.
,,To ne,jen jsme si povídaly a pak jsme šli spát.Je fajn,ale takovej tajemnej…Viky,asi jsem se do něj zamilovala!'' ztuhne mi krev v žilách.
,,No co,kluka kterej má holku v bytě a hned se s ní nechce vyspat se jen tak nenajde ne?'' řekne s úsměvem.
Ach ne,moje nejlepší kamarádka se zamilovala do toho nejprotivnějšího a nejdrzejšího a taky…nejhezčího kluka,co jsem kdy viděla!Co to zase kecám,jak nejhezčího?Dyť řada kluků je mnohem hezčí než on,třeba blonďáček,takovej šampoňák.Ale on je takovej záhadně pěknej,víc mužnej…
,,Viky?Je ti něco?Ty mi snad nevěříš,že jsem s nim nic neměla?Přísahám..''
,,Ale ne,věřím ti.Jen mě nenapadlo,že by jste se mohli vy dva dát dohromady.Minule mi připadal takovej protivnej…''
,,Ale ne,je fajn…ale to je právě ten problém,ani nevím,jestli jsme se právě dohromady daly,'' řekne mi smutně kámoška.
,,Jak to?Co se mezi vámi všechno stalo?'' zeptám se napjatě.
,,No,líbali jsme se a líbá uplně skvěle.Říkal,že se teď rozešel s nějakou Sárou nebo co.A vzal si ode mě číslo,nic víc.''
,,Hm.''
To je vše,co řeknu kamarádce na prožitý včerejší večer.Je to divný,ale najednou se mi nějak zkazí nálada.Oli si asi myslí,že mi je ještě špatně z té nemoci,ale to se mílí.Po fyzické stránce mi je uplně dobře…Nabídku na společný oběd odmítnu s výmluvou,že jsem slíbila rodičům,že se najím s nimi.Další hodinu vyprávění o Pavlovi bych totiž asi už nepřežila,jak se zdá tak líbal asi vážně skvěle...
Jsem unavená,tak si jdu lehnout už v půl desáté.Když však usnu,za chvíli mě probudí zazvonění mobilu.Ani se nemusím dívat a už vím kdo to je.Na Olině mám totiž extra vyzvánění.
,,Ahoj Oli,'' řeknu do sluchátka rozespale.
,,Čau.No hádej.Psal mi Pavel,jestli se zítra nechci sejít a že by jsme šli zase do FReeDOMU.Není to skvělí?Tak jsem souhlasila…a ty jdeš s námi,'' vyplivne na mě novinky.
,,Cože?To vám mám jít jako dělat křoví jo?''
,,Jaký křoví?Dyť už tolikrát jsme šli s nějakým klukem ve třech.Co s tebou poslední dobou je?'' otáže se Olina.
,,Ale nic,jen nemám den,'' vymluvím se.
,,Spíš DNY,'' upřesní Olina.
,,Ale neboj,stejně tam na někoho určitě narazíš,kdo by byl rád že by jsi s nim strávila kus večera,kdyby se ti to s námi náhodou nelíbilo.Prosím!'' přesvědčuje mě Olina.Ale co bych pro ní neudělala…
,,No tak jo,'' nabídnu se ochotně,ostatně určitě lepší než být doma zavřená.
,,Super!!'' křikne Olina.
,,Tak se zítra u mě stav kolem devátý.Těším se,ahoj.''
,,Pá,'' rozloučím se…
,,Ňamky,je to moc dobrý mami,'' mlaskám si při výborném obědě,guláši,který mamka umí moc dobře.
,,To jsem ráda že ti tak chutná…A co?Kam se dneska chystáš?'' zeptá se mě při té příležitosti mamka.
,,Jdeme s Oli do FReeDOMU,'' odpovím mamce.
,,No ale nějak to nepřehánějte,víš že jdeš zítra do školy.''
,,Jo,vím.Na to se zapomenout ani nedá.''
V sedm hodiny se začnu připravovat.Vystínuji si černo-bílé stíny a nanesu si dvě vrstvy černé řasenky.Přepudruji si nos a rty si přejedu bezbarvým leskem.Vezmu si černou minisukni a k tomu bílé tílko s našitými černými korálky.Moje dlouhé blonďaté vlasy si na jedné straně sepnu do spony.Vezmu si sáčko a kabelku a už si to vykračuji směrem k Olině.
U Oliny však panuje naprostý zmatek,sotva k ní dojdu,zahrne mě všemožnými otázkami od toho co si má vzít na sebe až do toho,co má dělat když se tam její milovaný ani neobjeví.
,,No,vezmi si tu bílou sukni s nášivkami a to černý tílko se zavazováním na zádech,aspoň budeme ladit.No a kdyby náhodou nepřišel,tak se vsaď že se budeš skvěle bavit i bez něho,'' mám se vším hned jasno,zakřením se sama sobě.
,,Jseš skvělá Vikuš.Ještě že tě mám,nevěděla bych si rady.''
,,Ale jo,věděla,'' usměji se na ní.
,,Ale teď už pojď,nebo přijdeme pozdě…''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama