Únor 2007

Líbí?Nelíbí?...

17. února 2007 v 21:38 ☻ MoJe KnÍžKa:Co začíná štěstím,končí smůlou
Ahoj!!
Budu moc ráda,když mi budete do komentářů psát svoje názory na mojí knížku s názvem ,,Co začíná štěstím,končí smůlou!'' ....chvála potěší,kritika přiměje se zlepšit=)
Pracuje se na dalších a dalších kapitolách,takže je sem budu postupně přidávat...
Dík za návštěvu....
Leny











III.Špatně načasovaná nepřítomnost 皺

17. února 2007 v 20:06 | Lenka Ježková |  ☻ MoJe KnÍžKa:Co začíná štěstím,končí smůlou
III.Špatně načasovaná nepřítomnost皺
,,Viky!Viky!Stávej…je ti dobře?'' křičí na mě přes reproduktory Olina.Otevřu oči.Ne,žádné reproduktory nevidím. ,,Jseš v pořádku?Dyť celá hoříš!''…,,Ne,v pohodě,jen mě trochu bolí hlava,'' odpovím,i když mi připadá,že se mi snad rozletí na milion kousků.
,,Viky,už musím jít,ale jestli ti je zle,tak tu klidně s tebou zůstanu,'' nabídne se ochotně.
,,Ale ne,nemusíš.Měla bys už jít domů,řekni jen že byl blbý spoj z Prahy a že ses trochu zdržela,ale už to neprotahuj.''
,,OK…Tak pá a večer mi zavolej,'' rozloučí se a už si to i s kufrem štráduje dolů ze schodů.Je mi vážně blbě.Skočím si pro teploměr (teda ,,skočím'' je dost silné slovo,spíš se pro něj doplazím) a jeho rtuť sahá až k 38,5°C…
,,Viky!'' slyším známí hlas.
Otevřu jedno oko,pak druhé a nade mnou se sklání mamka.Dneska to všem asi dělá dobře mě budit.
,,Copak ti je?'' stará se.
,,Ale nic,jen jsem asi trochu nastydla,až jsem z toho dostala teplotu,'' zkrátím mamce průběh mé nemoci.
,,A kde si prosím tě nastydla,když je venku tak hezky?''
,,Ále,nechala jsem si přes noc otevřené okno a znáš mě-deka dole a já mrzla,'' zalhala jsem.
,,No jo,právě že znám,'' nazvedne mamka obočí.
,,Tak si vezmi paralen a pořádně se vylež.Přinesu ti čaj.''
Vzbudím se…je už tma,musela jsem usnout dřív,než se mamka vrátila.Prolezu kuchyň i zbytek baráku,všude je zhasnuto.Rodiče už spí.Vrátím se zpátky do pokoje a pustím si televizi.Přepínám programy jeden po druhém.Nemůžu dlouho usnout…
Promarodím další čtyři dny.Ve čtvrtek odpoledne,když mi jako každý den volá Oli,mi připomene:,Hele,a jak to bude zítra?Sandra má ty narozeniny.Oslava bude ve FReeDOMU přesně v šest máme přijít,'' oznámí mi Olina.
,,No,tak to teda nevím,mě se to nějak nelepší,takže asi budeš muset jít sama,'' řeknu jí zklamaně.
,,Víš co?Já se u tebe za pár minut stavím a probereme to,ok?'' navrhne Oli a já souhlasím…
Když přijde,hned se mi zlepší nálada,nechápu jak sem to bez ní ten měsíc mohla vydržet.Bavíme se o všem,co jsme si nestihly říct při našem nočním putování.Od té doby jsme se totiž nesetkaly.Mě bylo celý týden špatně a Oli za mnou nemohla přijít,protože musela s rodiči na chatu,kterou vlastní obě naše rodiny na půl.Odtamtud se totiž známe od malička.Když probereme vše podstatné i nepodstatné,vrátíme se k tématu:Zítřejší večer.Když připustí,že já moci jít nebudu,sama se ochotně nabídne.
,,A nemam teda zítra večer přijít?Že by jsme si pustily nějaký film a objednaly pizzu.Aby ti nebylo líto,že jsi tu sama.''
,,Ne,to je dobrý,jen běž a skvěle se bav.Já se tu vyležím a něco si aspoň přečtu do školy,když v pondělí píšeme ten test…''
Druhý den mi Oli ještě 2x volá a dělá si o mě starost.Není mi sice nejlíp,to netvrdím,ale začíná se to lepšit.Celý den jen tak přemýšlím a ukousávám se nudou…
Ráno se Olině ani nepokouším volat.Určitě ještě spí a až se vzbudí,tak mi zavolá.
,,Crrr,'' slyším zvonit telefon,no vida…teprve půl osmí ráno a ona už je vzhůru?
,,Ahoj!'' zakřičím nedočkavě do telefonu.
,,Ahoj Viktorko,je u tebe Olinka?'' v telefonu poznám hlas Olininy mámy,které od malička říkám teto Ivo.
,,Ehm…jo…,'' nechce se mi tetě Ivě lhát,ale tuším že je to nutné.
,,No to jsem si oddychla.Olinka mi totiž ještě než odcházela říkala,že jsi snad nemocná a proto že nemůžeš jít,tak mi přišlo divný,že by u tebe spala.Ani večer vůbec nedala vědět,tak jsem se začala bát,'' vychrlila do telefonu.
,,Nedělej si o ní starosti.Večer se mi totiž udělalo dobře,tak jsem s nimi nakonec šla.Ona je teď zrovna ve sprše,ale můžu jí něco vyřídit,'' navrhnu a lžu tak,až se mi z toho dělá špatně od žaludku.
,,Ne,to je dobrý,jen jí řekni ať je doma do oběda a můžeš přijít taky,jestli chceš.Dělám váš oblíbený obalovaný sýr s hranolkama,'' je na mě tak hodná,že na chvíli zaváhám,jestli jí nemam říct pravdu,to zaženu a pokračuji dál.Když lež,tak už pořádná,ne?
,,Ano,vyřídím.A moc ráda bych přišla,ale není mi už zase moc dobře,včera jsem chodit asi neměla…ale jestli se to zlepší,tak určitě přijdu…Ahoj a hezké dopoledne.''
,,Ahoj Viktorko a pozdravuj maminku s tatínkem,'' sotvaže třísknu se sluchátkem,hned ho zase zvednu a volám Olině na mobil.Nechávám to zvonit snad dvě minuty,když mi to konečně zvedne a rozespale něco zakňučí.
,,Ahoj,kde proboha jsi?'' vyštěknu do sluchátka.
,,Mami?'' zeptá se hloupě.
,,Ne,to jsem já,Viky,'' upřesním svou identitu.
,,Tvoje mamka mi teď volala a musela jsem jí zalhat že spíš u mě…Kde se proboha flákáš?'' chvilku se neozývá nic a pak řekne:
,,No víš,já jsem u Pavla,'' řekne poněkud zvláštně.
,,Co?U jakého Pavla?'' optám se rychle.
,,No,teď ti nemůžu nic vysvětlovat…Co teda říkala mamka?''
,,No,prý máš být doma do oběda''
,,Dobře,stavím se u tebe jo?Za chvíli jsem tam…A dík že si mě podržela.''
Zní nějak divně,pomyslím si.
,,A není ti něco?'' optám se jí.
,,Všechno ti řeknu až přijdu.Ahoj,'' řekne a zavěsí.Tak to je hodně divný,je u nějakého kluka.Vždycky se o všem a zejména všech klucích se mnou poradí,nejdřív ho okomentujeme,pak řekneme jeho klady a zápory a nakonec ho buď schválíme nebo nekompromisně odsoudíme.No,přestanu nad tím dumat a jdu si sednout k počítači,kde si přečtu nové E-maily.Pár jich tu je,než si je všechny přečtu,rozezní se mi mobil ve zvuku esemesky.Kouknu se a zjistím,že mi píše Olina,že je už tady.No,asi nechtěla aby naši věděli,že přišla až teď ráno.Skáknu jí dolu otevřít.Vypadá vyjukaně a hned běží nahoru ke mně do pokoje.
,,Tak co?Povídej.Jak včera bylo a kde si byla přes noc?'' vychrlím všechny otázky,co mi prolítli hlavou.
,,No dobře,ale dáš mi něco nejdřív napít?Mam po včerejšku strašně sucho v puse,'' naliji jí skleničku minerálky,počkám až jí do sebe hodí a už do ní nedočkavě šťouchám,aby vyklopila všechno co ví i to co neví.
,,No,včera sem si teda dala s holkama sraz na zastávce a potom jsme šli do FReeDOMU.Přišli jsme tam a sedli jsme si ke stolu.Pak mi holky říkaly,že támhleten kluk po mě furt pokukuje.Otočila jsem se a hádej kdo to byl!'' položila mi záludnou otázku a snad doufala,že jí na ní odpovím.
,,No to teda netuším,kdo?''
,,No ten kluk,co tam minule dělal DJ!...A když jsem šla na bar,šel za mnou a pozval mě na Fresko,jen tak.A pak jsme se spolu začali bavit.Ptal se i na tebe.Kde jsi a tak.Je fajn….''
,,Fajn?Ty jen řekneš že je fajn?A kde si teda byla celou noc?'' zeptám se jí.
,,No,on mi pak nabídl,že mě odveze,má totiž uplně nabonbenou motorku,tak sem souhlasila,no a nakonec mě odvezl k sobě domů…''
Koukám na ní jak na blázna.
,,Co?Ty jsi jela k němu domů?Dyť ho vůbec neznáš,mohlo se ti něco stát.A ty ses s nim…''
,,Ne!!'' vybafne na mě Olina.
,,To ne,jen jsme si povídaly a pak jsme šli spát.Je fajn,ale takovej tajemnej…Viky,asi jsem se do něj zamilovala!'' ztuhne mi krev v žilách.
,,No co,kluka kterej má holku v bytě a hned se s ní nechce vyspat se jen tak nenajde ne?'' řekne s úsměvem.
Ach ne,moje nejlepší kamarádka se zamilovala do toho nejprotivnějšího a nejdrzejšího a taky…nejhezčího kluka,co jsem kdy viděla!Co to zase kecám,jak nejhezčího?Dyť řada kluků je mnohem hezčí než on,třeba blonďáček,takovej šampoňák.Ale on je takovej záhadně pěknej,víc mužnej…
,,Viky?Je ti něco?Ty mi snad nevěříš,že jsem s nim nic neměla?Přísahám..''
,,Ale ne,věřím ti.Jen mě nenapadlo,že by jste se mohli vy dva dát dohromady.Minule mi připadal takovej protivnej…''
,,Ale ne,je fajn…ale to je právě ten problém,ani nevím,jestli jsme se právě dohromady daly,'' řekne mi smutně kámoška.
,,Jak to?Co se mezi vámi všechno stalo?'' zeptám se napjatě.
,,No,líbali jsme se a líbá uplně skvěle.Říkal,že se teď rozešel s nějakou Sárou nebo co.A vzal si ode mě číslo,nic víc.''
,,Hm.''
To je vše,co řeknu kamarádce na prožitý včerejší večer.Je to divný,ale najednou se mi nějak zkazí nálada.Oli si asi myslí,že mi je ještě špatně z té nemoci,ale to se mílí.Po fyzické stránce mi je uplně dobře…Nabídku na společný oběd odmítnu s výmluvou,že jsem slíbila rodičům,že se najím s nimi.Další hodinu vyprávění o Pavlovi bych totiž asi už nepřežila,jak se zdá tak líbal asi vážně skvěle...
Jsem unavená,tak si jdu lehnout už v půl desáté.Když však usnu,za chvíli mě probudí zazvonění mobilu.Ani se nemusím dívat a už vím kdo to je.Na Olině mám totiž extra vyzvánění.
,,Ahoj Oli,'' řeknu do sluchátka rozespale.
,,Čau.No hádej.Psal mi Pavel,jestli se zítra nechci sejít a že by jsme šli zase do FReeDOMU.Není to skvělí?Tak jsem souhlasila…a ty jdeš s námi,'' vyplivne na mě novinky.
,,Cože?To vám mám jít jako dělat křoví jo?''
,,Jaký křoví?Dyť už tolikrát jsme šli s nějakým klukem ve třech.Co s tebou poslední dobou je?'' otáže se Olina.
,,Ale nic,jen nemám den,'' vymluvím se.
,,Spíš DNY,'' upřesní Olina.
,,Ale neboj,stejně tam na někoho určitě narazíš,kdo by byl rád že by jsi s nim strávila kus večera,kdyby se ti to s námi náhodou nelíbilo.Prosím!'' přesvědčuje mě Olina.Ale co bych pro ní neudělala…
,,No tak jo,'' nabídnu se ochotně,ostatně určitě lepší než být doma zavřená.
,,Super!!'' křikne Olina.
,,Tak se zítra u mě stav kolem devátý.Těším se,ahoj.''
,,Pá,'' rozloučím se…
,,Ňamky,je to moc dobrý mami,'' mlaskám si při výborném obědě,guláši,který mamka umí moc dobře.
,,To jsem ráda že ti tak chutná…A co?Kam se dneska chystáš?'' zeptá se mě při té příležitosti mamka.
,,Jdeme s Oli do FReeDOMU,'' odpovím mamce.
,,No ale nějak to nepřehánějte,víš že jdeš zítra do školy.''
,,Jo,vím.Na to se zapomenout ani nedá.''
V sedm hodiny se začnu připravovat.Vystínuji si černo-bílé stíny a nanesu si dvě vrstvy černé řasenky.Přepudruji si nos a rty si přejedu bezbarvým leskem.Vezmu si černou minisukni a k tomu bílé tílko s našitými černými korálky.Moje dlouhé blonďaté vlasy si na jedné straně sepnu do spony.Vezmu si sáčko a kabelku a už si to vykračuji směrem k Olině.
U Oliny však panuje naprostý zmatek,sotva k ní dojdu,zahrne mě všemožnými otázkami od toho co si má vzít na sebe až do toho,co má dělat když se tam její milovaný ani neobjeví.
,,No,vezmi si tu bílou sukni s nášivkami a to černý tílko se zavazováním na zádech,aspoň budeme ladit.No a kdyby náhodou nepřišel,tak se vsaď že se budeš skvěle bavit i bez něho,'' mám se vším hned jasno,zakřením se sama sobě.
,,Jseš skvělá Vikuš.Ještě že tě mám,nevěděla bych si rady.''
,,Ale jo,věděla,'' usměji se na ní.
,,Ale teď už pojď,nebo přijdeme pozdě…''

II. Taková zvláštní návštěva 씳

16. února 2007 v 20:32 | Lenka Ježková |  ☻ MoJe KnÍžKa:Co začíná štěstím,končí smůlou
II. Taková zvláštní návštěva씳
Zbytek noci už proběhne hladce,domů přijdeme s Oli dost v náladě,ale trvá nám asi půl hodiny,než se nám podaří strčit klíč tam,kam patří.U toho se samozřejmě lámeme smíchy,až mě začne bolet břicho.Když si ale lehneme,začne nám v něm divoce kručet. ,,Zavolám pro pizzu,'' napadne mě skvělý nápad. ,,Myslíš jako,že nám jí v pět ráno dovezou jo?'' pochybuje Olina. ,,No jasně-risk je zisk.Za chvíli jsem zpět,'' dojdu do přízemí pro telefon,ale on není na svém místě!A sakra,teď ho tady budu půl hodiny hledat.Ale pak ho najdu,leží pod haldou triček,kterých jsme dneska obdržely dostatek od majitelů,kteří si asi nepamatovaly,komu ho daly.Zavolám na číslo,kde si často obědvávám pizzu a čekám….,,tůůt,tůůůtt…'' v telefonu se ale nikdo neozývá.Zkusím to ještě nechat…třetí zazvonění,čtvrté,páté,šesté…,,Co?'' ozve se na konci drátu. ,,Vajco'' odseknu dotyčnému. ,,Viktorie Nová,chtěla bych si objednat dvě pizzy,jednu se šunkou a žampiony a druhou se třemi druhy sýrů.Adresa je Na Dolících 15.Velký bílo-zelený dům.Ať tu jste co nejdřív!'' nenechám ho ani pustit ke slovu a zavěsím sluchátko… ,,Tak,už je to zařízené,'' přiběhnu k Olině.No jo,jenže ta mezitím usnula.Lehnu si a pozoruji hvězdy,ustlaly jsme si totiž na našem půlkruhovém balkoně.
Slyším ze vnitř zazvonit zvonek. ,,Oli,prober se,je tu pizza,'' řeknu,ta však jen něco nesrozumitelného zamručí a otočí se na druhý bok.No,tak s ní asi nehnu.Vezmu si bačkůrky a přes sebe hodím růžový župánek.Docupitám ke dveřím,otevřu je a začnu se hrozně třískat.Ten,kdo v rukou drží pizzy,nevypadá jako obyčejný rozvozovatel.Má na sobě sice zástěru s nápisem jejich firmy,ale pod ní je vidět,že má na sobě pyžamo.Vypadá rozespale a má roztomile rozcuchané vlasy.Zírám na něj asi jako na opičku,která si lakuje nehty,protože netrpělivě přešlápne a zeptá se mě.
,,Jste to vy,kdo si obědvával ty dvě pizzy?'' ,,Ano,jsem to já…nemohla bych si vzít ale jen jednu?'' vysoukám ze sebe,ještě celá červená. ,,Kámoška totiž už zabrala a já dvě asi nesním a studená mi nechutná.''
Kluk se asi takhle (spíš už po ránu) nechce hádat,tak ochotně řekne,že to není problém.Dá mi jednu pizzu a otočí se a chce odejít. ,,Hele!'' namítnu.Kluk se otočí a zvedne obočí.Vypadá dost rozespale. ,,No,jen jestli bys nechtěl peníze…''
,,Cože?Jaký peníze?'' optá se ten chytrolín.
,,No jaký,za tu pizzu asi!'' řeknu a musím se začít zase smát.Klukovi to konečně dojde a kupodivu se ke mně přidá. ,,Ty si asi nebyl ve službě na dodávku,co?'' zeptám se ještě zvesela kluka. ,,Cože?Ve službě?Ani náhodou,já mam dost školy,ještě práci bych už nestíhal…Firma je tátova a ten odjel s mamkou někam do Brna,'' vysvětluje mi kluk.Není nějak extra hezkej,například jako byl ten blonďáček z baru,ale má něco do sebe…je takovej roztomilej.Pomyslím si. ,,..A navíc i máme od deseti zavřeno,'' doplní…,,Jo?Tak to mi teda nejde do hlavy jak to,že jsi tady a to i s pizzami!'' ,,No,zapomněl sem večer zapnout záznamník a když mě teď vzbudil telefon,tak jsem ho zvednul a tam na mě vyštěkl neznámý a dost nebezpečný hlas,který mě ani nepustil ke slovu,abych mu mohl říct,že už máme zavřeno,'' směje se kluk, ,,Tak sem se trochu lek a abych tátovi nenadělal nespokojený zákazníky,rozhodl sem se to vyřídit na vlastní pěst.'' ,,Hm,zajímavý…'' namítnu. ,,Tak když jsem tě teda takhle už vzbudila,nechtěl by sis se mnou dát tu druhou pizzu?Kámoška se už asi nevzbudí a vypadá to,že já už jen tak neusnu,'' kluk se mile usměje a řekne:
,,Moc rád!Já jsem Maxmilián,já vím,blbí jméno,proto mi říkej jednouše Max.''
,,Ale ne,není špatný,'' opravím ho, ,,Já jsem Viktorie,proto mi říkej jednoduše Viky.''
Oba se tomu zasmějeme a to už ho vedu na zadní zahrádku,kde se uvelebíme na naší polstrovaný lavičce.U pizzy se skvěle bavíme,když už máme půlku v sobě,dáme si dokonce závod,kdo sní dříve ten zbytek.Když teda Max vyhraje ( nechala jsem ho,abych mu polechtala jeho ego ) natáhneme se do trávy a je to neuvěřitelné,i když se známe teprve pár hodin,máme si celou dobu co říct.Já mu vyprávím co jsme dneska všechno zažily a on se tomu vesele směje.Zejména,když mu vyprávím jak si Olina svlíkla tričko.Zajímavý,teď mi to taky přijde legrační.Byla sem naštvaná na Breďáka,ale teď nechápu proč…Bavíme se snad o všem-o škole,o vztazích které jsme měly,o těch zdařilých i méně zdařilých…
Je mi horko,začínám se potit,jen kdyby šel ten oheň nějak uhasit,nebo odtud jednoduše utéct.Ale nejde to,není to zas tak jednoduché…
Rychle se probudím,nevím kde jsem a co se stalo.Když se zorientuji,uvědomím si,že ležím ještě furt venku na zahradě a Max leží vedle mě.Museli jsme tady usnout!Rychle vstanu a jdu se podívat do domu.A sakra!Dům byl celou noc otevřený.Kdokoli procházel ulicí,musel si všimnout otevřených dveří.Vyběhnu nahoru,Oli furt ještě spí.Prohlídnu dům,vše je na svém místě.
,,Fuj,'' oddychnu si.Strašně mi třeští v hlavě.Jdu si dát studenou sprchu,pak se obléknu a jdu vzbudit Maxe.Když se však vrátím na zahradu,Max už posedává na lavičce.Když mě zahlédne,rychle vstane a rozpačitě se na mě usměje.
,,Ahoj.No,budu muset jít…''
,,Jo,jasně…'' odpovím mu.
,,Ale včera mě to s tebou moc bavilo,dala bys mi číslo?Že bych ti někdy zavolal a mohli by jsme ještě někdy něco podniknout,'' vychrlí ze sebe nervózně.
,,Ale jo,'' odpovím mu a naťukám mu své číslo do mobilu.Když odejde,vyjdu schody a lehnu si,ale tentokrát do postele…

I.Tohle je můj svět...皴

16. února 2007 v 19:57 | Lenka Ježková |  ☻ MoJe KnÍžKa:Co začíná štěstím,končí smůlou
I.Tohle je můj svět…皴
,,Ccrrr''…slyším zvonit zvonek,který mě probudil z odpoledního lenošení u mé oblíbené knížky. Kdo by to tak mohl být? Pomyslím si…naši jsou na 2 dny na chatě a ségra jela na soustřeďko.No,nejspíš to budou nějací otrapové,co mi zase budou tak dlouho kazit náladu,dokud si od nich nekoupím nějaký shnilý brambory. ,,Crrrrrr.'' nenechá se jen tak odbít dotyčný. Absolvuji tedy překážkovou cestu mým pokojíčkem a jdu se mrknout verandou kdo to otravuje. Vykouknu přes zábradlí a dole uslyším známý hlas. ,,No čááááu! Kde ses to takovou dobu flákala??'' odpoví mi ta nejbáječnější bytost na Zemi,kterou vůbec znám. ,,Jé,ahoj Oli.Kde se tu bereš?'' odpovím a ani nečekám na odpověď a uháním jí dolu otevřít.Olina je totiž moje nejlepší kámoška,která může vůbec existovat!Známe se od plín a nehneme se od sebe ani na den.Až na výjimku,která se právě teď uskutečnila.Oli totiž teď byla na měsíc v Paříži!
,,Jak ráda tě vidím,'' řeknu jí ještě skrz zavřené dveře a jen co je stihnu otevřít,si skočíme kolem krku. ,,Já tebe ještě víc!'' odpoví mi odpočatá Oli od všech problémů,srandy a neuvěřitelných zážitků,co jsme spolu vždy vyváděly.Obě asi cítíme to samé:Máme si toho tolik co říct!Skoro se hádáme kdo bude vyprávět dřív,tak chvilku mluvíme obě současně,ale když nám dojde,že každá té druhé nerozumíme ani slovo,začneme se z plných plic řehtat!-Je to náš oblíbený a dost častý rituál.Když se nám asi po deseti minutách vrátí dech a přes uslzené oči už vidíme aspoň obrys té druhé,zeptám se jí konečně:,,A jak to,že si tu vůbec tak brzo?Jsi měla přijet až zítra,ne?'' šibalsky se na mě zakření a já poznám,že něco chystá. ,,No,vlastně teoreticky přijedu až zítra!....'' na chvilku se odmlčí a pak dodá. ,,Ale prakticky tu už jsem''… ,,No to vidím že tu jseš,'' nedocházejí mi souvislosti. ,,No,je to tak,že sem si prostě zavolala z hotelu na letiště a zeptala sem se jich,jestli bych si nemohla přehodit let o den dřív.Řekli něco jako,Uí' takže…,no řekni,nejsem já to chytré děvče?'' koukám na ní s vykulenýma očima a teprve teď si všimnu kufru,který stojí u dveří.Nechápu jak mohla opustit tak krásný město jako je Paříž ještě o den dřív.Vlastně jo,chápu!Psala sem jí přes net,že budu mít na víkend volný barák.Tak proto! ,,No to je skvělí Oli!Propaříme celou noc!'',,No jasně,'' zakření se na mě. ,,Rodičům jsem nic neřekla,takže máme volný,zcela volný pole,'' při představě dnešní noci se mi protočí oči v důlkách… ,,Tak makej,hoď si do pokoje ten kufr a musíme se začít připravovat.''
No jo,jenže my a přípravy!Snažíme se jedna druhou navzájem namalovat,ale u těch historek,co si navzájem vyprávíme,se to vážně nedá.Nejdřív se Olině samým výbuchem smíchu podaří upustit a rozmazat mi řasenkou celý obličej a pak,když se jí konečně podařilo mě namalovat,sem se tak rozbrečela smíchy,že sem byla zase celá rozmazaná!Asi po dvou hodinách úsilí,jsme konečně došly k fázi:Co na sebe!Ale Oli to měla všechno skvěle naplánovaný!Zatímco já jsem se hrabala ve skříni a šílela jsem,že vlastně nic dohromady nemám,Oli vytáhla z kufru dva skvělý modýlky.Jeden hodila po mě: ,,Tak tady máš dárek ode mě,dovezený přímo z Francie!'' usměje se na mě šibalsky a já jí i spolu s poděkováním skočím kolem krku. ,,Jseš skvělá Oli,díky moc!Jsou úžasný!'' byly to mini šaty,ale ne jen tak ledajaký,tady by jste na podobný nenarazily ani kdybyste byly bystrozrací!Měli černou barvu,holý záda,velký výstřih a to nejzajímavější na nich byl vykrojený trojúhelník,který vedl z jedné strany zad,přes bok až k pupíku. Oli měla to podobný,akorát měla sukni a zvlášť topík.Když jsme odcházely,musím říct,že nám to seklo.Šaty padly jak ulité a každá jsme měli ještě k tomu stejné náhrdelníky a dlouhé náušnice.Vypadaly jsme jak dvojčata,taky jsme se tak asi i cítily.Já vím,je to divné,ale Oli jsem měla snad radši než vlastní ségru.S tou sem si rozuměla tak do deseti let,pak jsem se dost změnila a ona byla furt ta hodná,pořádná a pilná holčička. ,,Je to skvělí Viky,myslím že už můžeme razit!Kam vůbec půjdeme?'' koukneme se na sebe a už si ani nemusíme odpovídat!Máme namířeno do našeho oblíbeného podniku nazvaném FReeDOM-v překladu NEZÁVISLOST,což k nám sedí.Nazujeme si černé páskové boty na podpatku a kráčíme si to městem pěšky.Cestou u nás zastavěj asi čtyři káry a v nich pokaždé nějací kluci,z kterých se jen sypou nabídky od nevinného odvozu až po rezervovaný pokoj v hotelu.Všechny nabídky taktně a s promyšleností odmítneme(Skvěle se doplňujeme a navíc každá ví,co je cílem dnešního večera).Dojdeme na hlavní třídu a zamíříme do vedlejší uličky,kde se tkví barevný nápis na jednom z domů s názvem FReeDOM.Vejdeme dovnitř,je tam skvělá atmosféra.Ihned si všimnu nového DJ,který tam ještě před 14dny nebyl.Je to dost hezkej kluk,tmavšího typu-skvěle opálený a hezký polodlouhý hnědý vlasy. ,,Hele,támhle jsou dvě volný židličky u baru,'' křikne na mě Oli a už mě za ruku táhne k baru.Sotva si stihneme sednout a už se okolo nás hemží kluci.Nabídky na pití přijímáme,ale tancovat s nikým nejdeme-to byla naše domluva,že si sebe musíme co nejvíc užít.Ale myslím,že na tancování nemáme ani jedna náladu,skvěle se bavíme i bez toho.Všimnu si jednoho blonďáčka,který pokukuje našim směrem,mile se na něj usměji,on mi odpoví stejnou mincí…Najednou se z mikrofonu ozve DJ. ,,Holčiny,výzva pro vás.Mam tu skvělou soutěž.Kdo se chce zúčastnit,ať si k sobě najde kámošku.Vyhrává ten pár holek,který do jedné hodiny po půlnoci,získá co nejvíc klučičích triček…Takže skvělou zábavu!!'' popřeje nám Breďák,jak ho nazveme spolu s Oli,protože je dost podobný Bredu Pittovi ,,Fešák,'' upřesní to Olina.Jen kývnu a dál se tím nezabývám.Beze slov se vrhneme na prvního kluka,kterého uvidíme.Shodou okolností to je ten blonďáček,kterého jsem předtím zahlédla. ,,Ahoj,prosím tě,nemohl bys nám na chvíli pučit svoje tričko?'' mile zašvitořím. ,,Kluk se mile usměje a nadhodí. ,,No,mohl,ale jen když tě můžu na něco pozvat,'' jejda,tak to si nechám líbit,pomyslím si. ,,OK,ale jedině až za hoďku,teď máme s kámoškou na pilno,'' kluk kývne a já se s ním domluvím,že se přesně ve čtvrt na dvě sejdeme na baru.Od tak pěkného kluka si to nechám líbit.Má hezký blonďatý vlasy a zelený oči.Je to u mě výjimka,že mi padl do oka,protože mě se vždy líbily tmavé typy.Kluk ze sebe stáhl červené tričko,s nápisem KENVELO a podal mi ho.Pípla jsem něco jako dík a připojila jsem se k Olině,která už pracovala na dalším klukovy.Po půl hodině jsme už v rukách svíraly každá snad 2O triček.Moc jsme se s tím nepáraly,stačilo se na dotyčného vesele usmát a dal nám co jsme chtěly.
Byla asi za 1O minut jedna a snad žádný kluk už na sobě neměl nic,co by se podobalo tričku.Jeden pár holek vypadal,že by nám mohl dost s tou soutěží konkurovat.Musely jsme se s Oli snažit. ,,Viky,mam skvělej nápad!'' nadšeně mi zakřičí do ucha Olina a už mě táhne davy polonahých kluků směrem z tanečního parketu.Vyběhneme pár schůdků a už stojíme na vyvýšeném parketu,kde sídlí DJ-teď už vím co má Olina v plánu,DJ je jediný kluk,co má ještě na sobě tričko.Krásné tričko,pomyslím si.Ale ne,co to kecám,to tričko je úplně obyčejné,ale ten kluk je strašně krásnej.Když Oli vidí,že jsem nějak mimo-asi si myslí že z alkoholu,který jsme pily celou tu hodinu dostatek,protože nás tak ob jeden kluk pokaždé na něco pozval-se chytí iniciativy.Přiskočí k DJ,který teď právě hraje skvělou písničku od Kryštofa.Ona se na něj hezky usměje a on jí úsměv oplatí.Zeptá se ho,jestli si od něj může vzít tričko,ale on s ní laškuje,že jí ho nedá. ,,Proč by si všichni kluci měly sundávat tričko,když ani jedna holka ho dole nemá?'' slyším jak jí odpoví.Ona se zadrhne a neví rychle co říct.Chopím se věci a rychle mu odseknu. ,,No,já nevím,kdo vymyslel tuhle soutěž,ale vím,že ty si jí vyhlásil,takže jestli chceš vysvětlovat PROČ ho žádná holka nemá dole,ptej se někoho jiného,'' kluk se na mě podívá takovým tajuplným pohledem,asi sem ho trochu vyvedla z míry,ale tenhle omyl hned vyvrátím,protože on se vzpamatuje a řekne směrem k Olině. ,,Jestli chcete moje tričko,sundej si ho i ty…a to vám doporučuji,protože támhle vaše soupeřky vás asi doháněj,'' ten kluk mě začíná ale štvát!Pomyslím si.Tím tonem,co nám to říká z něj slyším,že z nás má dobrej den…Ale vážně,podívám se směrem ke vchodu a vidím partičku kluků,která sem asi právě dorazila a kolem nich se motají ty dvě sůvy! ,,No vidíš,kdyby jsme tu s tebou neztrácely čas,mohly jsme si ještě někoho taky odchytit,'' odseknu. ,,No,kdyby jste se opravdu snažily,mohly by jste mít to,co chcete,'' ušklíbne se. Já po něm snad něco hodím,pomyslím si!Drzoun jeden neohrabanej.Otočím se na podpatku a křiknu na Olinu že jdeme. ,,Ne,'' Odpoví mi zpětně Olina jasným a odhodlaným hlasem. ,,Já mu to tričko nechám,''
,,Co blázníš?'' zeptám se jí, ,,To ti za to nestojí ne?'' ,,Ale jo,Viky.Když to teď vzdám,celou soutěž projedeme,'' Kluk se vesele zahihňá a já ho mam chuď vážně kopnout.Tady nebude mojí kamarádku ztrapňovat na veřejnosti!Ale než stihnu ještě něco namítnout,kluk se ozve. ,,Oli-jmenuješ se tak že?Bejt tebou tak máknu,zbývá necelá minuta,'' Olina ze sebe stáhne tričko a zbude jí jen podprsenka a kraťoučká sukně.Vymění si navzájem trička a už slyšíme klakson,který oznamuje konec soutěže. No,tak to je teda skvělý,pomyslím si.Ale Olina si s tím moc hlavu nedělá,začne se ještě v rytmu hudby kroutit,až jí začne pánské obecenstvo tleskat.Chci se už jít pochlubit hromadou triček k porotě,když v tom mě někdo chytí za paži.Á…Breďák mi ještě něco chce. ,,Máš štěstí že máš šaty a ne tričko…tak zlej zas nejsem.'' Úšklebkem mi dá najevo,že má navrch a já se mu vyvlíknu a táhnu i Olinu pryč.Po pár minutách počítání se porota(složená z třech mladých kluků)rozhodne k verdiktu.Svolá všechny účastnice soutěže k podiu a jeden z nich,který se ujal hlavního slova a i od pohledu je to jasný ,šašek' se nás snaží co nejvíce napínat.Nám s Olinou je to už docela fuk…sranda byla a to je hlavní ne?Kdyby nám to to individuum nezkazilo,mohly jsme chytit ještě pár kluků,ale to je teď už docela nepodstatný.Ani nevím čím mě ten,Breďák' tak naštval,Oli je v pohodě a baví se dál,ale mě furt vrtá hlavou on.Zkusím se juknout směrem,kde má DJ svoje místečko,myslela jsem,že už tam třeba nebude,ale on tam byl a koukal přímo na mě!!Co si to dovoluje takhle na mě zírat?Pomyslím si,nejdřív mě vytočí,pak uráží a naparuje se a teď na mě ještě takhle upřeně čučí,i když vidí že sem ho viděla…on si snad ze mě dělá srandu…… ,,Viky!!Slyšíš mě?...'' slyším,ale z velké dálky. ,,Jo,…co je?'' ,,Tys to neslyšela?Vyhrály jsme!Vyhrály!'' než se stačím vzpamatovat,táhne mě už směrem k hlavnímu podiu.Vyšlapeme pár schůdků a vykráčíme si to směrem porotě.Ta nám pogratuluje a předá nám balíčky,prý v hodnotě 1000kč,a to pro každou.No to koukám,tak velkou cenu jsem ani nečekala,dělala jsem to spíš z hrdosti,že všechno a vždy dokážu.
Když už je po akci,jdeme si dát konečně něco k pití,už nám hodně vyschlo v krku.Rozebíráme a smějeme se všem klukům,co si jdou pro trička,ale jeden má hold smůlu,protože Olině pomalu vyprchal alkohol a tak si jedno tričko přivlastnila sama sobě.Po třetí skleničce si vzpomenu na blonďáčka,toho kluka,co sem se s ním domluvila,že se potkáme na baru.Sakra,už jsem tam čtvrt hodinky měla být,ale co,přece se nepřetrhnu.Dojdu elegantně k baru,sednu si na židličku s vysokou nohou a čekám,až mě zaregistruje a přijde za mnou.No,po chvilce čekání mě to už přestane bavit,to snad nemyslí vážně,nechat mě tady čekat!Když si mě však všimne barman,vyřídí mi údajný vzkaz. ,,Ty tady čekáš asi na toho kluka,viď?Nějakej mi tady nechal pro tebe vzkaz,teda jestli si ta,co mu prej vzala tričko,'' směje se barman ,,Jo,to budu já,mam to hold už v povaze,'' ušklíbnu se na něj a vezmu si papírek,co mi podává.Přečtu si vzkaz:
Ahoj,je mi moc líto,že jsem musel odejít,ale bylo to naléhavý.Určitě bych tě chtěl ještě někdy vidět,zavoláš?777438553….prosím!Adam
PS: Seš mojí dlužnicí…domů musím jít bez trička
Tssss…pomyslím si,já a někomu volat jo?To si měl zařídit jinak,hošánek.Cestou než dojdu ke stolu zpět k Olině,je papírek na cimprcampr…